Ahoj,
za 14 dní mi budou 2 měsíce! Naše tak strašně vytěžuju, že nemají čas napsat ani čárku. Teď chrumkám mamince do ouška a ona jednou rukou píše, ale ví, že mě nesmí odložit, jinak to nedopíše. Taťka mě za můj křik nazývá "
Kraken". Ale když zrovna nekřičím, nebo nespím, tak jim dělám jen samou radost.
Co už umím?
- krásně se usmívat, za to mi vždycky maminka odpustí všechno zlobení, protože jsem prostě její andílek. Posuďte sami na obrázku:)
- opičku, tak věrohodně, že se maminka může počůrat smíchy, když začnu výskat a křepčit. Je to můj probouzecí rituál, do toho dělám i xichtíky jako opička. Jen je těžké to nafilmovat, protože jakmile vidím kamerku, ztratím o všechno ostatní zájem.
- říct ahoj:))), ale slyší to vždycky jen tatínek. A je moc hrdý na to, že mě naučil říct tohle první slovo :). Ostatní to vnímají spíš jako "ajjjj" nebo "ooooj".
Co jsem už všechno stihl:
- svůj první víkend na Moravě - poprvé se podívat za dědou a dalším příbuzenstvem. Fotky jsou zde.
- procházku v Průhonickým parku
- 50km po Kunratickém lese - a stále přibývá a přibývá.
- vystrašit místního vlčáka - plakal jsem v kočárku tak usilovně, že 4 měsíční vlčák začal kňučet a nechtěl projít kolem mého kočárku. Panička ho musela ukonejšit a pak ho vzala do náručí, aby mohl nahédnout do kočárku a zjistit, co vydávalo tak strašidelný zvuk
- parádně poporůst - paní doktorka je ze mě vždy překvapená, jaký jsem čím dál tím větší chlapák. No podívejte se sami na online grafy.
- s tatínkem v Manduce odvolit do Poslanecké sněmovny. V místní škole říkali, že jsem byl těžce nejmenší volič.